8.10.2014 – 9.11.2014 Nepál
Když jsme s Kubou loni na podzim plánovali, kam pojedeme, bylo nám jasné, že nechceme na žádný známý kopec. Zároveň jsme se chtěli podívat do Nepálu, kde ani jeden z nás nebyl. Vyřadili jste tedy skupinu vrcholů, které jsou oblíbené a na které směřují stovky horolezců (Mera Peak, Island Peak atd..). Potom jsme se zaměřili na oblast, kam nemusíme z Kathmandu přelétat a je tedy logisticky jednodušší se sem dostat (oblast Annapuren a Dhaulagiri).
Po nějaké době se nám podařilo najít ideální kopec pro naše plány – Singu Chuli. Vrchol se nachází v oblasti Annapurna Sanctuary a tvoří výběžek z hlavního hřebene Annapurny, který pokračuje vrcholy Kangsar Kang a Glacier Dome. O Singu se nám nepodařilo na internetu téměř nic najít. Našli jsme asi 3 články, jak se někdo pokoušel vylézt nahoru, ale nevyšlo to. To bude ideální kopec! Šance na vylezení nové cesty jsou sice malé, ale o to větší dobrodružství.
Kathmandu
V Kathmandu jsme přistáli po noci strávené na letišti v Bombaji dne 9.10.2014. Z letiště jsme dojeli taxíkem do hotelu Fuji v Thamelu, kde na nás už čekal Ngima (ředitel agentury Nepal Myths & Mountain Trails, která nám vyřizovala permit – 350 USD) a představil nám Pasanga, který jak se později ukázalo, byl asi tím nejlepším člověkem v Nepálu pro podobný podnik. Pasang je špičkový nepálský horolezec a výškový šerpa, který vylezl dvakrát Everest, Lhotse a další vrcholy přes 7 a 6 tisíc metrů a měl být naším průvodcem do BC pod Singu Chuli. Od prvního dne pro nás ale dělal spoustu věcí, za které jsme ho ani neplatili, takže jsme se hned skamarádili. Pasang nám sehnal zadarmo nepálskou simkartu Ncell, pomohl nám nakoupit potraviny, kerosin, v BC nám vařil a bylo vidět, že to dělá rád a že ho to baví.
Pasupatinath a Shakyamuni
Po našem příletu jsme tedy nakoupili potraviny pro sebe a nosiče, půjčili lopatu a zařídili pár dalších věcí. Protože jsme měli celý další den čas, navštívili jsme pohřebiště Hindů Pasupatinath, kde jsme se podívali, jak probíhá hinduistický pohřeb. Hindové berou smrt jinak než my. Duše zemřelého se po smrti narodí do nového těla. Celý obřad probíhá v chrámu, kam mají přístup turisté, kteří si mohou obřad vyfotit. Tělo mrtvého je nejdřív očištěno od hříchu vodou z řeky a potom je spáleno na hranici. Podstavce pro hranice jsou odstupňovány. Nejblíž samotnému chrámu je hranice pro královskou rodinu, potom pro vojáky atd. podle kasty, jíž byl zemřelý členem. Průvodci dělají z obřadu trochu atrakci. Náš průvodce nás upozorňoval na hořící nohu s tím, že si to musíme vyfotit. V areálu chrámu taky žijí bábové – svatí muži. Celý den se povalují po zemi a posedávají na schodech chrámu, kouří trávu a za fotku s nimi člověk zaplatí až 5000 rupií (50 USD), což je na zemi, kde je průměrný roční příjem 500 USD poměrně dost. Tuto zvrácenost jsme odmítli podporovat a vyfotili jsme si báby jen zdálky, ale zadarmo. V chrámu žije také spousta opic, ale oční kontakt s nimi se nedoporučuje, mohly by na člověka zaútočit. Jinak je chrám celkem zajímavý, jsou zde různé sochy boha Šivy a jeho ženy Parvati, malby Hanumana – opičího krále a podobných božstev, ale vzhledem k tomu, že Hindové mají 3 miliony bohů a ani náš průvodce neznal zdaleka všechny, na ostatní už si nepamatuju. (Cena za vstup do chrámu je 1000 Rs, cca 200 Kč a Dalších 1000 Rs za jednoho jsme dali průvodci). Z chrámu Pasupatinath jsme se přesunuli k velké buddhově stupě – chrámu buddhistů, která je zasvěcena Buddhovi Shakyamunimu. Stupa symbolizuje jednotu vesmíru. Pozitivní vliv má zejména obejití stupy, což není zase tak složité. Kolem je celkem dost prostoru a kromě toho jsou po celém obvodu stupy postavené stánky, takže člověk očistí svou duši a zároveň si může nakoupit. Po návštěvě chrámu jsme jeli taxíkem zpátky do hotelu. Pozor: Pokud si budete brát v Nepálu taxík, zásadně vždy upřednostněte staršího řidiče. Mezi věkem řidiče a šancí na přežití je totiž vztah přímé úměry! To, že v Kathmandu neexistuje přednost, resp., že přednost má ten, kdo vjede do křižovatky první a víc troubí, jsme už zažili i jinde, ale když se náš dvacetiletý taxikář řítil ulicemi Kathmandu rychlostí blesku, přimělo mě to k myšlenkám, že jsme možná měli obejít stupu víckrát, nebo že jsme mohli něco darovat bábům na přilepšení jejich svatého údělu. Poté co taxikář prudce zabrzdil u nám známé křižovatky na kraji Thamelu, aby se zeptal kolemjdoucích, kde je hotel Fuji, raději jsme vyskočili z taxíku, zaplatili 400 Rs (80 Kč) a běželi k hotelu s radostí, že jsme ten adrenalinový zážitek přežili. Bohové stojí při nás, to je jasné!
Pokhara
Další den jsme se vydali do Pokhary po něčem, čemu se v Nepálu říká Highway. Délka cesty z Kathmandu do Pokhary je 200 km a autobus jede 7- 8 hodin, což je průměrně 25 – 30 km za hodinu. Autobus je jinak celkem příjemný a pohodlný. Dvakrát se zastavuje na svačinu a oběd. Doporučuji ale rozhodně Tourist bus, ne Local bus, kterým jezdí místní. Cena je sice větší, ale máte jistotu, že si normálně sednete a těch 8 hodin strávíte v klidu a ne mezi Nepálci převážejícími slepice a kde co. V Pokhaře jsme se ubytovali v hotelu Trek & Climb (celkem pěkný hotel, jen pár švábů a umyvadlo protíkající rovnou na zem koupelny, jinak čisto a sucho).
Trek do Annapurna basecampu, tropický cyklón Hudhud
Následující den jsme vyrazili jeepem z Pokhary do Nayapulu. Celou noc pršelo a ani ráno déšť neustal. Po cestě do Nayapulu jsme vyzvedli 2 nosiče, kteří nám pomohou odnést materiál a výzbroj pod Singu. Z Nayapulu jsme vyrazili (my dva, Pasang, Pasangův kamarád Finju a 2 nosiči) za hustého deště údolím řeky Modi Khola na sever. Cesta do základního tábora pod jižní stěnou Annapurny by nám měla trvat cca 5 dní. Celý den jdeme v dešti. My s velkými deštníky (super věc!) a Pasang s Finjuem a nosiči pod igelitovými pláštěnkami. Nosiči nesou lezeckou výzbroj – lana, mačky, cepíny, vaření. My si neseme oblečení, spacáky, část jídla. Začínáme tušit, že tak hustý liják není touto dobou v Nepálu obvyklý a že se něco děje. Nahoře musí hustě sněžit. Kolik bude nahoře sněhu? Podaří se nám vůbec dostat do BC? Různé myšlenky se mi honí hlavou po cestě do vesničky Jhinudanada, kde strávíme první noc.
Další den pokračujeme do Chomrongu a do vesnice Sinuwa, celý den je jasno a po cestě máme krásné výhledy na Machapuchare – Fish Tail (6.993 m), Annapurnu South (7.219 m) a Hiunchuli (6.441 m). Ve vesnici Sinuwa se ubytujeme v lodgi. Vedle nás spí dva starší Němci, kteří jdou do Annapurna BC, večer si povídáme. Vůbec netušíme, že 24 hodinový liják byl způsoben tropickým cyklónem Hudhud, který se zformoval nad Bengálským zálivem a zasáhl celou Indii a centrální část Nepálu, zejména oblast Annapuren a Dhaulagiri. Ráno zjišťujeme, že nad 5000 metrů nasněžilo několik metrů sněhu a v oblasti Thorung La, Manangu a Dhaulagiri je nezvěstných přes 80 trekařů a horolezců. Snažíme se zjistit, co se stalo na Dhaulagiri, kde je Švihy a Slováci. Pasangův kamarád Pemba nám sděluje, že základní tábor pod Dhaulagiri byl zasažen lavinou a 2 členové výpravy jsou mrtví, expedice musela být evakuována vrtulníkem. Zprávy jsou zmatené. Celý den se snažíme zjistit víc. Přes wifi se nám podaří v jedné lodgi připojit na internet a čteme zprávy o cyklónu a o obětech a nezvěstných. V oblasti je nasazena nepálská armáda a policie, která pátrá po ztracených trekařích. Zasažena byla hlavně treková trasa Annapurna Circuit, Manang, Mustang a Dhaulagiri. Podaří se nám zjistit, že dva mrtví z expedice na Dhaulagiri byli Ján Matlák a Vladimír Švancár. V lavině zemřeli další 3 Šerpové. Někteří trekaři byli překvapeni v sedle Thorung La sněžením a lavinami. Lidé kteří se vrací z Annapurna BC mluví o metru sněhu. Začínáme vážně pochybovat o podmínkách nahoře, po takovém sněžení musí být nahoře metry nového sněhu. Počasí je ale krásné a předpověď dobrá, a tak pokračujeme přes Deurali do Machapuchare BC a odtud do Annapurna BC (4.135 m). Sněhu je tu opravdu hodně, ale část už roztála a tak doufáme, že se přece jen bude dát lézt. Jeden den se zdržíme v ABC a podnikáme krátký aklimatizační výstup na kopec nad táborem (cca 4.400 m) a další den jdeme s Pasangem a Finjuem do Singuchuli BC. Nosiči jsou dolů.
Singu Chuli BC 4.600 m
Překonáváme Jižní ledovec Annapurny a stavíme základní tábor ve výšce 4.600 m. Tábor má být na travnatých loukách, ale je tu asi metr sněhu, takže odhazujeme sníh lopatou až na trávu. Pasang má s sebou rádio, tak posloucháme různé nepálské a americké songy a kocháme se pohledem na Machapuchare, Hiunchuli, Annapurnu South a jižní stěnu Annapurny I (8.091 m). Ráno jdeme prošlapat stopu, všude jsou tuny sněhu. Dostáváme se na Rakshi peak (5.200 m). Odtud musíme přejít ledovec Tharpuchuli a vylézt stěnu na spojovací hřeben Tharpu a Singu. Sestupujeme do BC a balíme věci na další den. Pasang nám obětavě vaří kávu, čaj, čokoládu, polévky a Dal bhat (rýže s čočkou).
C1 - 5.550 m
Vstáváme v 5:30 a bereme stan a lezecký materiál. Pasang se nabídl, že nám pomůže vynést věci do C1. Jdeme tedy naší prošlapanou stopou na Rakshi peak a přes ledovec Tharpu. Pak přelézáme ledovou stěnu cca 150 metrů na hřeben pod Tharpu. Tam zjišťujeme, co cyklon napáchal. Na hřebeni pod Tharpu (5.500 m) je několik metrů čerstvého sněhu. Boříme se po kolena a místy po pás. Pasang frčí dolů po fixu a přes ledovec zpátky do BC. My stavíme C1 v 5.550 m. Stan zahrabáváme asi metr do sněhu, takže je chráněn před větrem a ukotvujeme ho teleskopickými holemi a sněhovou kotvou. V tomhle sněhu je postup nemyslitelný. V hlubokém sněhu uděláme sotva pár kroků, kromě toho je stěna i hřeben extrémně lavinézní. Rozhodujeme se, že ráno sestoupíme do BC, dáme jeden den rest a zkusíme se podívat znovu nahoru, jestli se podmínky nezlepší. Ráno tedy slaňujeme dolů a za 3 hodiny jsme zpět v BC, kde nám Finju vaří polévku, čokoládu a nudle. Večer přichází Pasang z ABC se smutnou zprávou – Pasangův švagr Dorji Sherpa zemřel pod lavinou v Thorung La. Povídáme si s Pasangem o situaci Šerpů a o jeho rodném údolí Solo Khumbu a potom jdeme spát. Další den ležíme u stanu, celý den je krásně. Posloucháme hučení lavin, které padají z Annapurny. Neskutečná pohoda!
Tharpuchuli
Další den jdeme opět nahoru do C1, kde máme vařič, matroš a nějaké jídlo. Na slunci je asi 50 °C, na ledovci Tharpu v 5.400 metrech se smažíme jako vajíčka na pánvi. Po dolezení na spojovací hřeben zjišťujeme, že sněhu neubylo ani o milimetr. Opět se boříme kolem stanu hluboko do sněhu. Navaříme čaj a jdeme spát. Ráno se s Kubou rozhodujeme – nahoru na Singu se nedostaneme, to je jasné, tady by nepomohla ani sněžná fréza. Jdeme aspoň zkusit Tharpu Chuli, které je kousek nad naším stanem. Dostáváme se až kousek pod vrchol, který vypadá lavinézně – je na něm sněhová převěj, takže to balíme kousek pod vrcholem (cca 5.650 m) a vychutnáváme si nádherné výhledy na Annapurnu, Hiunchuli, Singu, Gangapurnu a další vrcholy, které jsou všude kolem nás. Jsme tedy sami uprostřed hor. Dole v BC je Pasang a Finju a další lidé jsou na druhé straně Jižního ledovce. Nádherný pocit. Počasí je opět krásné, ale je na čase sbalit C1 a sestoupit do BC. Sníh vypadá, že do zimy neroztaje. Brodíme se sněhem zpět ke stanu a vyhrabáváme ho ze sněhu. Pak si naložíme každý na záda 25 kg batohy a slaňujeme zpět na ledovec Tharpuchuli. Odtud sestupujeme přes Rakshi peak do BC, kde na nás čeká Pasang. Další den se vracíme přes South Annapurna Glacier do ABC a odtud do Deurali.
Ghorepani
Protože máme ještě dost času, rozhodujeme se toho využít a půjdeme delší trek přes Jhinu, Chomrong a Tadapani do Ghorepani, kde jsou krásné výhledy na Annapurny a Dhaulagiri. Posíláme Finjua s jedním nosičem dolů do Nayapulu a půjdeme nalehko s Pasangem, vezmeme si jenom spacáky a nějaké oblečení. To je pohoda, hezky nalehko se vydáváme na cestu. Cesta vede horskými hřebeny a deštným pralesem. Ve Jhinu se zastavujeme u hot springs, kde se koupeme v termálních bazénech v pralese. Kolem nás běhají opice, úplný ráj na zemi. Po 4 dnech přicházíme do Ghorepani a další den jdeme na legendární Poon hill – vyhlídkové místo, odkud je vidět masiv Dhaulagiri z jihu a Annapurny. Výhled je opravdu nádherný a taky je zde několik set turistů s foťáky – Japonci, Číňané, Korejci, Francouzi, Němci a další trekaři z celého světa. Odpoledne pokračujeme do Hille a další den jdeme zpět do Nayapulu, odkud jedeme do Pokhary.
Sarangot, pagoda a Gupteshwor
Využíváme volného času a v Pokhaře se jdeme podívat na vyhlídkový kopec Sarangot a k pagodě – buddhistickému chrámu nad Pokharou. V noci přeplujeme jezero na dřevěném člunu a na východ slunce jsme u chrámu. Oproti Poonhillu u chrámu nikdo není, jsme tady sami, jen nějaký mnich obchází velkou stupu a pronáší mantru. Za návštěvu stojí i jeskyně Gupteshwor – jedna z největších jeskyni v jižní Asii. Podstupujeme zde zajímavý obřad. Nejdřív procházíme chodbou, kde se dostáváme do jeskyně. V jeskyni sedí stará žena a je tam socha krávy. Nechápavě na to koukáme a pak nám Pasang vysvětluje smysl. Od staré paní si musíme koupit za 20 Rs kovovou kuličku a tu hodit do trubky u krávy. Z krávy vyteče mléko, to máme nabrat do dlaní a nalít na Šivův penis (ze dřeva) vedle krávy. Zajímavé, údajně nám to má přinést štěstí, zdraví a samé pozitivní věci. V jeskyni je i vodopád a hinduistický oltář, kam mají přístup jen hindové.
V Pokhaře navštěvujeme ještě mezinárodní muzeum horolezectví, které je celkem zajímavé. Mají tam spoustu fotek hor, různé zajímavosti jako Herzogovu bundu a podobně. Taky tam promítají film o oblasti Solo Khumbu.
Kathmandu podruhé
Poté co jsme detailně prozkoumali Pokharu a její okolí a navštívili všechny památky se vracíme busem zpět do Kathmandu, kde ještě nakupujeme nějaké věci a jdeme se podívat na Kathmandu Durbar square, kde je Hanumanův palác – starý královský palác s expozicí o králi Tribhuvanovi. Za návštěvu stojí i Monkey temple na kopci nad Kathmandu – Swayambhunath, kde je buddhistický chrám a plno opic. Co nás moc nenadchlo, byl výlet na Nagarkot – kopec nad Kathmandu, kde není nic moc vidět a je to taxíkem dost daleko.
Po návštěvě památek jdeme ještě na večeři k Pasangovu bratranci Norbuovi. Norbuova spolubydlící nám připravuje Dal Bhat a pivo (nejlepší je Everest, celkem ujde i Gurkha). Pasang nám promítá film o ekologické expedici na Everest, kdy sbírali v jižním sedle odpadky a snesli dvě mrtvoly do C2 nad ledopád Khumbu a odtud je odvezl vrtulník do Kathmandu.
Loučíme se s Norbuem a Pasangem. 7.11.2014 po měsíci v Nepálu jedeme s Ngimou na letiště Tribhuvan a odtud letíme přes Dillí a Brusel do Vídně.
Michal